Ve čtvrtek 17. září jsem na poslední chvíli přijížděl na evangelizační shromáždění s Ianem McCormackem, které mělo právě začínat v naší sborové budově. Prostor před budovou je plný aut, jen stěží jsem zaparkoval. Vstupuji do sálu, který je plný jako ještě nikdy předtím.
Od diakonů se dozvídám, že umístili 180 židlí. Všechny byly obsazeny a všude, kde jen to bylo možné, stáli další očekávající lidé. Kromě bratrů a sester z našeho sboru poznávám křesťany z Brna, Hradce Králové, Olomouce či Opavy. Neznám už všechny věřící, kteří nejsou z našeho sboru a tak jen odhaduji, že bylo přítomno 30-40 nevěřících hostů. Po chvíli přichází Ian McCormak, v sále to zahučí a ozve se potlesk. Bohoslužba začíná chválami a po nich pastor vítá všechny přítomné slovy, že takto naplněný sál si představuje na každé bohoslužbě. Povzbudí nás ke sbírce, kterou podpoříme službu našeho dnešního hosta. Pak přišel čas, aby se ujal slova Ian McCormack. Úvodem představil sebe a svou rodinu. Následovalo jeho svědectví, jak se mu dal poznat Bůh, když umíral po několikanásobném žahnutí od smrtelně jedovatých medúz. Příběh, který jsem už slyšel z CD a některé jeho části četl... Ale v osobním podání působí silněji na mě a jak vnímám atmosféru v sále i na ostatní. Ian je zkušený kazatel, dokáže pracovat s posluchači, uvolnit atmosféru vtípkem, dokáže se dostat do proudu pomazání svatého Ducha. Když mluví o tom, co prožíval po své smrti, je intenzivně cítit Boží moc. A přestože to musel Ian vyprávět už nejméně tisíckrát, stále je vidět, jak je za záchranu Bohu vděčný. Když po kázání vyzývá nevěřící, aby odevzdali svůj život Bohu, vnímám „spasitelnou víru". Ze stále přeplněného sálu se dopředu odváží přijít 15 lidí. Na kazatelovu výzvu všichni klekáme a modlíme se spolu s nevěřícími, kteří přijímají Ježíše Krista do svých životů. Po tváři Iana, který už musel vidět desetitisíce obrácených, stékají slzy dojetí. Jsem si jistý, že i další lidé, kteří nenašli dost odvahy přijít dopředu, se obrátili. Poté náš host požehnal těm, kteří se právě usmířili s Bohem. Pastor pak poděkoval Ianovi za evangelizační poselství a vyzval všechny, kteří mají jakoukoliv potřebu, aby přicházeli dopředu, že se za ně bude kazatel modlit. Myslím, že zájem o modlitbu se vzkládáním rukou překvapil všechny. Ian se modlil se zájmem o každého tak, že si nejprve nechal přeložit potřebu, se kterou jednotlivci přicházeli a pak se za ně modlil. Tím se shromáždění protáhlo až do tři čtvrtě na jednu, než se na všechny zájemce o modlitbu dostala řada. Někteří bratři a sestry čekali i přes dvě hodiny, než na ně přišla řada.
Myslím si, že tento Pánův služebník udělal velmi dobrý dojem na nevěřící i nevěřící. Skromný člověk, sloužící s nasazením Bohu! Jsme za něj i jeho službu Hospodinu vděční. Poděkování náleží Michalovi Kusákovi za překládání kázání a během modliteb, chválícímu týmu, který vydržel hrát skoro do půlnoci a všem, kteří při této evangelizaci pomáhali. Modlíme se za ty, kteří uvěřili, aby přijaté slovo v jejich srdcích přineslo velký užitek a abychom je viděli v našich sborech.
Závěrem několik čísel: v sále s normální kapacitou asi 150 míst bylo shromážděno na 250 lidí, další asi dvě desítky poslouchaly pod otevřenými okny a v místnostech dětského shromáždění sledovalo videoprojekci ze sálu okolo 30 starších dětí a rodičů s dětmi.
Další fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
autor: David Milde